Historie a památky Caorle

Město Caorle založili jako Capruale Římané již v 1. století před naším letopočtem. Největší rozmach obyvatelstva tato lokalita zažila během útěku lidí před Barbary. V 11. století zde postavili katedrálu, což bylo ve stejném období jako byly postaveny některé významné budovy v Benátkách, mimo jiné i katedrálu sv. Marka. V katedrále od postavení sídlilo biskupství. Caorle získávalo v následujícím období význam jako přímořské městečko v blízkosti Benátek. Po tažení napoleonských vojsk se Caorle a jeho význam oslabilo, biskupství bylo přesunuto do Chioggia a Caorle se stalo součástí benátského regionu. Z minulosti se nám zachovalo historické centrum městečka, budovy v typickém benátském stylu, uličky s krásnou výzdobou, fasády a reliéfy budov, typické stavební prvky, řešení vytápění a množství dalšího. Zajímavé jsou také okenice a často řešení zakončení stěn pod střechou. V městečku jsou dvě významné historické památky mimo centrum samotné.

Katedrála sv. Štěpána
Katedrálu postavili v roce 1038 v románsko byzanstkém stylu. V blízkosti hlavních železných dveří, které se používají pouze při slavnostních chvílích se nacházejí dvě sochy světců, které chrání ochranné sklo před působením větru, případnému dešti ale i působením turistů. Jde o světce sv. Agatonicusa a Sv. Williama. Samotná stavba má hlavní loď a dvě boční prostory. Výzdoba je restaurována a zdánlivě chudá. Nejvýraznější a nejvzácnější je oltář skládající se ze šesti panelů s hlavním tématem zvěstování zprávy Archandělem Gabrielem Panně Marií a další panely se věnují světcům. Interiér tvoří 18 sloupů a pilířů spojených s oblouky ve dvou řadách.

Mimo hlavní budovu katedrály se nachází její součást, vysoká kamenná zvonice postavená v románském stylu kuželovitého tvaru s kuželovitě uspořádanou střechou. Je vysoká 48 metrů, je nejvyšší budovou ve městě, nejvýraznější budovou ve městě a stojí od roku 1048. K budově náleží liturgické muzeum, jehož patriarchou byl při otevření 13. září 1975 samotný Albino Luciani, později se stal papežem a přijal jméno Jan Pavel I .
V těsné blízkosti se nachází i zachovalá zeď na které byly za ochranným sklem zachovalé nástěnné malby dnes je tento prostor zastřešen a zpřístupněn veřejnosti.
DSC_0448     DSC_0492
Kostel Panny Marie Andělské
Originální název stavby je Il Santuario della Madonna dell ‚Angelo a dal by se přeložit jako kostel Anděla Panny Marie. Stavba je postavena na malém výběžku na konci zálivu severní hlavní pláže, na očích všech koupajících, čímž se právě koupání zde stává charakteristickým a nezaměnitelným s jinými oblastmi. Kostelík na dohled ne doslova kostelíkem z toho pohledu, jak by se zdálo. Z dálky to vypadá, jako kostel se zvonicí, ale přijdete blíže poznáte, že jde o dvě oddělené stavby. V minulosti měl kostel tři hlavní lodě, ale působení moře neustále narušovalo jednu z nich. Nápis u hlavních dveřích nese datum 31. prosince 1727 kdy mořská hladina dosáhla výšky 1,6 metru a zaplavila kostel. Nakonec biskup Francesco Trevisan Suarez vyhověl žádostem místních rybářů a celou stavbu dal přestavět a tak má vzhled jako dnes. Bohaté zdobení je ze všech kostelů v Caorle nejkrásnější a nejvzácnější.
Stavba byla zřejmě prvním kostelem ve městě a stáří se odhaduje na 4. století našeho letopočtu . Legenda mluví o rybářích, kteří našli sochu panny Marie s dítětem na moři a přivezli ji na břeh. Nedokázali ji však zvednout. Biskup požádal aby nevinné děti sochu odnesli a jim se to podařilo a odnesli ji rovnou do tohoto kostela. Zvlášť postavená zvonice je starší stavba, která nadále plní roli aktivní zvonice, ale kromě toho svítí i lodím jako maják. Pro svou těsně přímořskou polohu zvonici využívalo jako maják i v minulosti.
caorle kostelik   kostelik caorle

Kostel sv. Giovanniho Battisty a kostel Vzkříšení
Kostel sv. Giovanniho Battisty postavili v roce 1920 jako jednolodní malou stavbu v lokalitě Corniani Ca ‚di Caorle. V roce 1953 byla budova přestavěna a o pár let později připojena k místní farnosti. Dominantou je dřevěná socha Giovanniho Battisty. Dále se ve městě nachází i kostel Vzkříšení, který postavili v roce 1720 se souhlasem biskupa G. Phiippiho. Koncem 18. století získal i zvonici a sakristie, které dosud chyběly.